Včera jste měli možnost číst první část článku o Titanicu (zde), dnes tu pro vás mám druhou.
Kajuty druhé třídy na Titaniku byly porovnatelné s kajutami první třídy na jiných lodích. Nacházel se zde mahagonový nábytek, smaltované bílé umyvadlo, linoleum jako podlaha a každá byla navržena tak, aby v ní bylo světlo po celý den. Pro cestující druhé třídy zde také byla knihovna, čítárna a promenáda. Do jídelního salónu se vešlo pouze 394 cestujících. Z toho důvodu se jídla podávala na vícekrát. Na první obědě si mnoho cestujících myslelo, že jsou dokonce v salónu pro první třídu.
Projekt Titanicu vyžadoval, aby cestující byli co možná nejvíce odděleni od posádky. Ti nejšpinavější členové posádky byli ubytování až po 50 mužích. Chodili dokonce vyhrazenými cestami. Stravovali se též odděleně.
Cestující třetí třídy byli většinou imigranti z Evropy, kteří šli za lepším životem do Ameriky. Lístek do třetí třídy stál 40 USD (asi 900 USD dnes). Kajuty byly vždy po čtyřech. Byly přeplněné a velmi jednoduché. Stropy byly pokryty spletí potrubí a trámů, stále bylo slyšet hluk a cítit vibrace motorů. Přesto se většině cestujícím zdálo jejich ubytování příjemné. Byly zde dokonce opravdové matrace, kdežto na jiných lodích se stále používala sláma. Nacházely se zde dvě vany pro 700 cestujících, ale lidé se koupali jen jednou za týden.
Loď vyrážela s 5892 tunami uhlí na palubě, což bylo zhruba 89% kapacity. 159 topenišť spotřebovalo až 850 tun uhlí denně a vygenerovalo přibližný výkon 51000 koní. Za každý jeden metr spálil Titanic 1,5 kg uhlí.
"Objeví-li se jakékoli pochybnosti, dejte mi okamžitě vědět." - Edward J. Smith, kapitán
Loď dělilo 16 příčných vodotěsných komor, které byly zajištěny vodotěsnými dveřmi. Některé se daly zavřít ručně, jiné na stisknutím vypínače. Díky tomu někteří nazývali Titanic "prakticky nepotopitelným".
Je 14. dubna 1912. Do připlutí do New Yorku zbývají necelé dva dny a cestující se již těší. Ačkoli Titanic během dne obdrží varování před ledovci, jede plnou parou vpřed rychlostí 21 uzlů - tedy téměř maximální rychlostí.
"Ledovec přímo před námi!"
Muži v pozorovacím koši pozorují nezvykle klidné moře. Je bezměsíčná noc a oni nemají ani dalekohled. Náhle se před přídí objeví tmavá hora. První důstojník zavelí otočit kormidlo a spustit zpětný chod, ale Titanic se otáčí velmi pomalu. Titanic obeplouvá hlavní část ledovce, avšak pod hladinou narazí do jeho výčnělku, čímž vzniká šest malých otvorů v rozpětí asi 90 metrů a otevírá se tak 6 vodotěsných komor. Po srážce přezkoumá projektant Titaniku Thomas Andrews jr. škodu a oznámí katastrofální zprávu. Loď je schopna plavby se dvěma zaplavenými komorami. Dokáže plout po ztrátě čtyř komor. Ale po tomto poškození je jení potopení "matematicky jisté". Titanic je odsouzený k záhubě.
Zprávy se dostávají do světa po částech. První zprávy říkají to, že se parník Virginian dostal k Titanicu včas a zachránil všechny na palubě. Zanedlouho se však dostane hrozná pravda najevo. Titanic se potopil a zachránilo se 705 lidí...1523 nepřežilo.
K nastupování do záchranných člunů hraje kapela veselé skladby. Jakožto najatí soukromníci nejsou považováni za posádku, ale ani za pasažéry, kteří mohou nastoupit do záchranných člunů. Hrají dál. Nakonec hrají skladbu, kterou chtěl kapelník na pohřbu. Nikdo z hudebníků na Titanicu nepřežije.
Titanic se ztratil 15. dubna 1912 ve 2:20 a vyl objevený 1. září 1985. Po dobu 73 let ležel ztracený čtyři kilometry pod hladinou.
Na konci výstavy se nacházel seznam zachráněných a ztracených dle třídy. Já jsem přežila a mamka překvapivě také (byla muž z druhé třídy na svatební cestě).
Výstavu rozhodně doporučuji navštívit, teď byla prodloužena až do 10.7. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat